Epidemie různých druhů nakažlivých nemocí nejsou ve světové historii
nic neobvyklého. Jako jeden příklad za všechny lze připomenout
celosvětovou pandemii tzv. španělské chřipky v letech 1918 až 1920. Ani
naší obci se epidemie nemocí nevyhnuly, nahlédněme tedy do nejstarších
dochovaných hněvotínských kronik z dob první republiky a připomeňme si
některé takové situace.
V roce 1931 to byl zhoubný tyfus, který hněvotínské občany potrápil.
Několik rodin bylo touto nemocí, kterou do naší obce zavlekli dělníci
z lutínské firmy Sigmund, zcela zamořeno. Ani okolní vesnice nebyly před
nákazou uchráněny. Za vším stálo nevařené kontaminované mléko.
Tehdejší kronikář o tehdejší závažnosti situace zmiňuje:
„Několik případů končilo smrtí, z nich jeden
z Hněvotína.“
V říjnu 1932 začaly nakažlivé nemoci v obci opět řádit a zůstaly
tu po celou zimu. Tentokrát to byl záškrt, způsobující těžkou angínu.
Nejvíce byly touto nemocí postiženy děti německé národnosti, v menší
míře i děti české. Ohlásila se také chřipka, černý kašel a spála.
Poslední jmenovaná nemoc si v Hněvotíně připsala dvě oběti. Řešení
tehdejší epidemie popisuje kronikář takto: „Obec musila zaplatit za
odvezení dětí na záškrt záchrannou stanicí do nemocnic 1 200 Kč.
Počítá se 25 případů záškrtu.“
Zavírání škol, tak jako je tomu kvůli šíření
Covidu-19 v současnosti, není v hněvotínské historii ničím
výjimečným. První takový zmiňovaný případ pochází až z počátků
naší republiky, z února 1919. Obě hněvotínské školy tehdy uzavřela
epidemie neštovic. Druhý případ najdeme v roce 1933, kdy byly
hněvotínské české i německé školy opět, tentokrát z důvodu
celoročního šíření záškrtu a spály mezi dětmi, uzavřeny.
