Střední škola v obci
Střední škola v Hněvotíně – některým to může znít až neuvěřitelně. O opaku nás ale přesvědčí zápis, který lze nalistovat v obecní kronice za rok 1992. Právě v tomto roce začátkem září zahájila svou činnost Soukromá střední škola stavební v Hněvotíně.
První roky po sametové revoluci přinesly spoustu nových možností, kterých se dalo nejlépe využít v soukromém sektoru. A nově zřizované soukromé školy byly jednou z nich. Tento nový trend se nevyhnul ani naší vesnici, kde novou školu rozjel její vlastník a zároveň ředitel pan Ing. Josef Klementa.
S nově založeným školským zařízením měl její ředitel ambiciózní plány. Zpočátku se však musel spokojit pouze se skromnými prostory, které si pro učebny pronajal v budově ubytovny zemědělského družstva. Do budoucna však počítal s pronájmem celé školní budovy čp. 101 u kostela, která se měla uvolnit s úbytkem žáků na místní základní škole z důvodu dostavby budovy nové školy v Lutíně.
Co se vůbec na soukromém učilišti vyučovalo? Tehdejší kronikářka Jindřiška Flášarová v kronice píše: „Studijním oborem je stavební obnova – pětileté studium s maturitou. Někteří vybraní žáci, které zvládnou i zednické dovednosti, mohou získat i výuční list v oboru zedník. Zaměření školy je na opravy a rekonstrukce památných historických budov.“ Do prvního ročníku v úvodním školním roce nastoupilo 22 dojíždějících žáků (15 chlapců a 7 dívek). Také většina učitelů dojížděla, pouze dva byli z místní základní školy – fyzikářka Jana Mrkusová a tělocvikář Jan Hándl.
Jelikož šlo o školu soukromou, žáci si své studium financovali ze svého. Měsíční poplatek činil 700 Kčs, potřebnými učebnicemi a sešity studenty vybavovala sama škola. Stravování pak bylo zajištěno v jídelně družstva v sousedství ubytovny. Obědy zde přišly na 20,50 Kčs, žáci zde brali poloviční porce masa, aby pro ně obědy vycházely levněji.
Už v roce 1993 kronika zmiňuje problémy, s nimiž se střední škola potýkala – nedostatek prostoru pro učebny, chybějící kabinety a pomůcky, nestálý učitelský sbor. Ředitel Klementa se snažil problémy zmírnit tím, že pro školu pronajal i prostory v Olomouci a v dalších okolních obcích. Přitom na nezájem studentů si škola nemohla stěžovat, dle kronik měla v roce 1994 zcela naplněny dvě třídy.
Nicméně smělé plány pana ředitele Klementy se po roce 1994 zcela rozplynuly, jak také zmiňuje kronika: „Pan ředitel měl zájem o pronájem budovy u kostela, protože při snížení stavu žáků po dostavbě 2. stupně v Lutíně předpokládal, že se škola druhé budovy bude chtít zbavit. Pronájem se neuskutečnil, protože ředitelka paní Alena Večeřová naprosto neměla zájem nastěhovat všech 9 tříd plus třídu družiny do jedné budovy.“ Vše tak zůstalo při starém – střední škola v ubytovně, první stupeň základní školy zase u kostela.
Kapitola středoškolského vzdělávání v naší obci se uzavírá roku 1996, kdy učiliště nevyhovující prostory ubytovny z důvodu nedostatečné kapacity nadobro opouští. Jeho činnost tím ale zřejmě neskončila, dle internetových zdrojů působilo na dalších místech nadále až do května roku 1997.