Pomník obětem 1. světové války
Během dubnových dní 2022 uplynulo devět let od kompletní renovace pomníku místním obětem první světové války, který se nachází v parčíku naproti obecnímu úřadu. Novějšímu pomníku v jeho sousedství jsem se již stránkách Zpravodaje v minulosti věnoval. Nyní nastal vhodný okamžik věnovat pozornost i tomuto druhému historicky a umělecky hodnotnému dílu, které si letos připisuje 106. rok od svého odhalení.
Přesuňme se v čase na úplný počátek celého procesu, během kterého pomník vznikl. S prvotním nápadem uctění památky padlých občanů na frontách první světové války přišel velitel c. k. polního dělostřeleckého pluku č. 12 Leopold Katzer. Jeho pluk v naší obci pobýval od podzimu 1914. Aby dílo dostálo pietní a vlastenecké myšlence, bylo pro něj jako nejvhodnější vybráno místo v parčíku v centru obce. Coby předobraz pomníku posloužily dva projekty. Jeden připravil poručík domobrany Otto Rosenfeld, druhý byl kopií již v té době existujícího pomníku v bosenské obci Bihač. Po zohlednění řady faktorů byla za nejvhodnější uznána kombinace obou těchto projektů.
Pak nastal čas sehnat stavební materiál. Žulu na podstavec poskytl Konrád Neugebauer z obce Vápenná, otec jednoho z desátníků místní náhradní baterie. Její vytěžení obstarali členové pluku ve vlastní režii. Pro vrchol pomníku byla poručíkem Rosenfeldem navržená kamenná orlice, kterou z prachatické žuly vytvořil významný olomoucký sochař a medailér Julius Pelikán. Autor řady soch a pomníků nejen v Olomouci, ale i v okolních obcích jako třeba v Těšeticích, Topolanech, Ústíně nebo Náměšti na Hané.
Pomník byl dokončen a obci slavnostně předán na začátku června 1916. Po skončení 1. světové války byl v červnu 1923 doplněn o další jména padlých spoluobčanů, jejichž celkový konečný počet tak vystoupal na 41 různých jmen.
Své největší slávy se pomník dočkal mezi léty 1918 až 1938 v období první republiky. Každým rokem se během památných dní stával cílem slavnostních průvodů a setkávání místních obyvatel a to jak českých, tak i německých. Ne vždy šlo ale o setkání klidná, jako příklad nám slouží rok 1923, kdy si jeden z místních německých zastupitelů vynutil zákaz odehrání československé státní hymny během rozjímání u pomníku. V reakci na tuto vyhrocenou situaci složil na protest tehdejší místostarosta Hynek Štaiger svou funkci. Roku 1930 byla z popudu obecní rady k výročí 80. narozenin prezidenta Tomáše G. Masaryka do pomníku vsazena mu věnovaná pamětní deska. Za války z pomníku pochopitelně zmizela, svého návratu na původní místo se dočkala v říjnu 2018 při 100. výročí založení Československa.
Po roce 1945 význam pomníku upadal, zejména pak proto, že většina jmen na něm uvedených patřila místním německým občanům. Poslední zbytky zájmu pak vymizely po roce 1969, kdy byl v jeho sousedství odhalen nový monumentální pomník obětem dvou odbojů. Ten se stal novým centrem připomínek válečných událostí. Pomník s orlicí na svém vrcholku se postupně ztrácel v okolní zeleni a chátral. V roce 2013 si jej v havarijním stavu, kdy už ani samotná orlice doslova nevěděla, kde jí hlava stojí, vzali pod svá křídla restaurátoři a zrenovovali do vzorového stavu, kterému se těší dodnes. Během oprav byla v soklu objevena kovová schránka, která obsahovala několik dobových mincí a spis vyprávějící o vzniku pomníku. A právě z obsahu tohoto spisu můžeme čerpat zajímavé informace, které posloužily i pro tento příspěvek.