Výstavba kulturního domu
Kulturní dům je přirozeným centrem společenského života v naší obci, nebylo tomu ale tak vždy. V tomto historickém příspěvku se podíváme na proces jeho výstavby, která započala před 76 lety. Od skončení 2. světové války tehdy uplynuly necelé dva roky a místní občané si začali naplno uvědomovat nutnost zbudování nové reprezentativní budovy, která byl sloužila jako dějiště společenských akcí, divadelních představení, schůzí spolků a také jako sídlo národního výboru. Jediný sál v celé obci, který se nacházel v hostinci pana Kupky, byl tehdy již v havarijním stavu. Národní výbor v čele s předsedou Rudolfem Albrechtem se v září 1946 usnesl, že je potřebné vystavět nový kulturní dům.
Coby vhodné místo pro stavbu byly zvoleny parcely dvou za války poškozených domů. Jeden z nich byl v majetku obce, druhý byl konfiskátem. Ještě roku 1946 byly oba zbourány a o rok později na jejich místě započaly práce. Zápisy z kroniky dokládají, že nadšení lidí z výstavby bylo veliké a řada z nich osobně vypomáhala s výkopem základů a sklepů. Projekt byl finančně podpořen řadou místních spolků, zejména pak Hospodářskou záložnou, která obci poskytla úvěr ve výši 1 000 000 Kčs. Finanční podporu přislíbilo taktéž ministerstvo zemědělství.
Hlavním organizátorem prací byl Rudolf Albrecht, který rovněž zajišťoval stavební materiál a pracovní síly. Tuto skutečnost ilustruje zápis z kroniky: „…také zajistil asi 20 vězňů i s dozorcem a ubytoval je v barákovém táboře za vesnicí. Ti pak byli denně odváženi do Těšetic, kde pomáhali uvést do provozu bývalou cihelnu. Takto vyrobené cihly se dovážely na stavbu. Dovoz zajišťovali místní zemědělci.“ (Kronika 1945–1977, s. 4) V pozdější fázi prací posloužili vězni rovněž jako dělníci na stavbě. Podrobné zápisy o stavbě se nám do dnešních dní bohužel nedochovaly. Albrecht je sice vedl v rámci školní kroniky, ale dnes bychom je v ní už nedohledali. Osobně je vytrhal, zničil a své jednání zdůvodnil následovně: „Zápisy byly v rozčílení vytrženy a zničeny proto, že v nich byla líčena stavba kulturního domu a pomoc školy při ní. Ředitel školy byl vyšetřován pro udání na SNB.“ (Kronika školy 1924–1962, nestr.)
Když byly práce zahájeny, nikdo neočekával, že se z důvodu finančních problémů protáhnou na tři roky. Když byl v prosinci 1950 kulturní dům slavnostně otevřen, patrně již dávno vzal za své původní návrh předsedy Albrechta ze srpna 1947, aby budova nesla jméno po prezidentu republiky dr. Edvardu Benešovi. Taktéž úvodní slovo v zaplněném sále pronesl již nový předseda MNV Jiří Bartl, který se do vedení obce dostal v rámci očisty strany po únoru 1948. Po proslovu přítomní zhlédli slavnostní divadelní představení Večer tříkrálový v podání členů ochotnického spolku J. K. Tyl. Do nové budovy byly z hostince u požární zbrojnice přesunuty kanceláře národního výboru a taktéž v ní byla zřízena obecní knihovna. O čtyři roky později se sál po instalaci plátna a promítacího stroje začal využívat pro promítání filmů.
Kulturní dům slouží všem místním občanům dodnes. Je centrem sousedských setkání, dějištěm řady společenských akcí, divadel, plesů nebo výstav. Nabízí reprezentativní prostory pro zasedání zastupitelstva, vítání občánků či příjem oficiálních návštěv. Roku 2020 byla poslední etapou dokončena jeho kompletní rekonstrukce a máme tak právo na něj být náležitě hrdí.