V historickém článku
z prosince 2025 na téma spolků, které odvál čas, byl zmíněn i místní
svazu chovatelů. Jména dvou klíčových mužů s ním spojených v něm
ovšem byla neprávem opomenuta. Přitom oba měli na významnosti zdejší
tradice chovatelství lví podíl. Dnešní příspěvek tuto chybu
napraví.
Dlouholetým
předsedou svazu byl Vladimír Mlčoch
V únoru 1984 se
uvolnilo místo předsedy spolku chovatelů. Po Janu Ištvánkovi se této role
ujal MVDr. Vladimír Mlčoch, s nímž jsem měl možnost se letos v únoru
setkat a na toto téma si s ním popovídat. Dozvěděl jsem se od něj mimo
jiné, že ačkoliv měl každý člen svazu nárok na příděl obilí, byl
největším problémem chovatelů v průběhu 70. a 80. let nedostatek
krmiva. Zuřil tak pomyslný boj o to, kdo dříve stihne posbírat posečenou
trávu v příkopech podél silnic. Výstavy zvířectva se zpočátku konaly
za kulturním domem, později se přesunuly na fotbalové hřiště. Spolek
z nich vydělával na svou činnost. A na tu dobu nešlo o žádné drobné,
ze vstupného a prodeje občerstvení si chovatelé přišli na 2 až
4 tisíce Kčs. Peníze šly na pořízení traktoru, klecí pro zvířata či
na různé nářadí. Členové objížděli výstavy v bližším
i vzdálenějším okolí. Vystavovali například v Cholině, v Senici na
Hané, v Kožušanech, ve Štěpánově, v Litovli či až
v Bruntále.
Aktivních členů během
let ubývalo a noví mladí nepřicházeli. V lednu 1998 měl svaz
13 členů. Nejstarším z nich byl pan Rudolf Kusala (nar. 1912), který se
věnoval chovu králíků tříslových černých, s nimiž byl špičkou
v celé republice, na odiv je dával třeba až v Nitře. Sám předseda svazu
pan Mlčoch se věnoval chovu králíků stříbřitých. V chovu nutrií
vynikal pan Václav Albrecht a mezi chovateli hanáckých holubů voláčů
červených svými kousky jasně dominoval pan František Dorazil.
Po roce 2000 se aktivita
spolku omezila na pořádání členských výletů. Oblíbené byly vyjížďky
do vinných sklepů na jižní Moravě. Členové se nakonec usnesli na
ukončení činnosti svazu. Za tím účelem se musel spolek zbavit veškerého
majetku a finančních prostředků. Majetek byl poskytnut chovatelským svazům
v okolních obcích, z peněz byly financovány ony zmíněné zájezdy. Po
ukončení činnosti v prosinci 2010 přešli zbývající aktivní členové
Vladimír Mlčoch a František Dorazil do svazu chovatelů
v Bystročicích.
Společný zájem a
dlouholetá spolupráce vyústily mezi těmito dvěma zmíněnými v úzké
přátelství. Pan Dorazil pokračoval ve vystavování svých holubů a pan
Mlčoch mu až do svých 91 let jakožto obvodní zvěrolékař vydával pro
každou výstavu veterinární osvědčení k přesunu zvířete a potvrzení
o zdravotním stavu zvířete. Holubi z Hněvotína byli vystavováni
v Litovli, Nitře nebo až v Bavorsku. Tato spolupráce by pokračovala
i nadále, kdyby ji nepřerušilo úmrtí pana Dorazila.
František
Dorazil – legenda mezi českými holubími chovateli
František Dorazil se
narodil 24. října 1946 v gruntu č.p. 31. Už jako malému klukovi mu
babička pořídila dvojici holubů. Malý František tehdy netušil, že tímto
dárkem odstartovala jeho celoživotní zálibu. S manželkou Evou si postavil
domek na místě bývalé stodoly na Lutínské ulici a na zahrádce za ním si
začal budovat své holubí království. Věnoval se zejména chovu červených
a v menší míře i černých voláčů. Postupem let se vypracoval mezi
nejlepší chovatele těchto opeřenců u nás, byl i předsedou olomouckého
klubu chovatelů holubů. Před každou výstavou své holuby s manželkou
připravovali tak, aby byli těmi nejvýstavnějšími. Vytrhávali jim pírka,
aby měli krásné obojky, a čistili jim papuče (pírka na nohou).
Nejprestižnější byla výstava v Litovli, která se konala na začátku
listopadu a na níž se sjížděli i chovatelé z ciziny. Jméno si ale
vybudoval také na výstavách v Německu. Objíždění výstav se věnoval
jak po celý svůj profesní život, kdy se živil jako opravář
zemědělských strojů, tak i po odchodu do důchodu. Za celý svůj život
nastřádal z výstav a soutěží 220 pohárů. O odborníky oceňované
holuby z jeho holubníku měli zájem chovatelé z celého světa a on jim je
ochotně prodával, aby si s nimi mohli obohatit svá hejna. Dnes tak lze jeho
holuby najít na Slovensku, v Rakousku, v Polsku, v Německu, v Nizozemí
nebo až v Kanadě. Životní pouť Františka Dorazila ukončily dlouhodobé
zdravotní problémy. Odešel na věčnost v závěru září 2023 ve věku
nedožitých 78 let. Při jeho posledním odpočinku na hněvotínském
hřbitově mu dělá na náhrobku společnost jeden z jeho
holubů.
Děkuji paní Evě
Dorazilové a její dceři Květě za vyprávění o životě pana Dorazila,
bez kterého by tento jeho medailonek nevznikl. Panu Mlčochovi a jeho dvěma
synům děkuji za pozvání a povídání si nejen na téma svazu
chovatelů.
