Obrázek 1:
90. léta se v Hněvotíně nesla ve znamení velkých životních jubilejí.
Jako první oslavila 100 let v květnu 1992 paní Marie Bokůvková. O dva
roky později přišli zástupci obecního úřadu popřát k témuž
obdivuhodnému kulatému výročí paní Františce Fišrové (na snímku).
Kronikářka paní Flášarová k tomu napsala: „Paní Fišrová již
vůbec nevychází, je ležící a je obdivuhodné, že na péči o ni stačí
její dcera, která již také nepatří k nejmladším, má již 82 let.“
Paní Fišrová pracovala celý život v zemědělství, vychovala tři
dcery a dočkala se mnoha vnoučat, pravnoučat i prapravnoučat. Svého
manžela přežila o více jak 40 let. „Je s podivem, že po tak
namáhavém životě se dožila tak vysokého věku. Namáhavá práce je asi
méně škodlivá než současné stresy.“ Paní Fišrová zemřela roku
1997 ve věku 103 let a dodnes zůstává patrně nejdéle žijící
obyvatelkou Hněvotína v historii.
Obrázek 2:
6. května 1995 proběhlo v Hněvotíně pravidelné setkání Volyňských
Čechů a jejich přátel. Dorazilo na něj celkem 320 osob a mezi nimi
i dcera prezidenta ČSSR generála Ludvíka Svobody Zoe Klusáková-
Svobodová. Za celou akcí stál místní přípravný výbor ve složení
Vladimír Tengler, Josef Nerad, Vladimír Polák, Stanislav Netušil, Vít
Varhaník a Rostislav Parák. O kulturní doprovodný program se postarala
paní Vlasta Nováková s 20 žáky školy. Od sólistek zazněly básně
„Z Buzuluku do Prahy“ a „O Volyni“. Hudební doprovod na akci
zajistila dechová kapela pana Pavlíčka. Pan Tengler, přímý účastník
odboje za 2. světové války a člen Svobodova 1. československého
armádního sboru, pro zápis do kroniky poznamenal: „Bylo to moc
dojemné, mnohý z nás si zaplakali.“ Program byl zakončen položením
věnců u pomníku před obecním úřadem.
Obrázek 3:
Od 80. let se stále více na kulturním a společenském životě v obci
podílel Svaz žen. Pod vedením paní Mikšíkové a následně paní
Flášarové byly pořádány plesy, májové veselice, oslavy MDŽ či
zájezdy. V 90. letech se spolek začal zaměřovat také na činnost pro
děti. V létě 1994 byla uspořádána série čtyř výletů ve spolupráci
s vedením školy. První vedl do ZOO Olomouc, druhý na Velký Kosíř a na
koupaliště ve Slatinicích, třetí coby historická exkurze do centra
Olomouce a čtvrtý na hrad Helfštýn a do Teplic nad Bečvou. Výletů se
zúčastnilo přes 50 dětí, největšího zájmu se dočkal druhý a čtvrtý
výlet. V roce 1999 proběhl závod na kolečkových bruslích u hasičské
zbrojnice (na snímku). Setkal se s úspěchem a dočkal se dalších
ročníků i v budoucích letech – v roce 2000 v něm závodilo
28 dětí, cenami pro vítěze akci sponzoroval obchod paní Holinkové.
Obrázek 4:
Po celou dobu 90. let hýbal světem válečný konflikt v Jugoslávii. Naše
obec jeho blízkost pocítila v roce 1999, kdy bylo do místní ubytovny,
která byla ministerstvem vnitra vyčleněna jako humanitární středisko,
dočasně umístěno 109 kosovských Albánců. Šlo zejména o ženy
s dětmi. Na jejich podporu zorganizovala základní škola pod vedením paní
ředitelky Aleny Večeřové a pedagogů humanitární sbírku hraček a
psacích potřeb. Na snímku ze 3. května lze vidět, že se o akci zajímala
i média – s dětmi zde dělal rozhovor reportér Jan Kolečkář z TV
Nova. Původně se počítalo s tím, že kosovské děti v září nastoupí
do místní školy, nakonec k tomu ale nedošlo. Díky mírovým jednáním a
zabezpečení Kosova ze strany NATO se uprchlíci mohli do své domoviny vrátit
už koncem srpna.
V galerii níže si můžete prohlédnout vyjma těchto čtyř snímků
i další, které se do tištěného Zpravodaje již z kapacitních důvodů
nevešly.
