Trnitá cesta k české škole

Trnitá cesta k české škole

„Výnosem ministerstva školství a národní osvěty č. 77.165 ze dne 10. července 1924 byla v Hněvotíně zřízena česká státní měšťanská škola. Byla otevřena 1. září 1924 prvou třídou…“ (Školní kronika 1924–1962, nestr.)

Jak citát napovídá, v létě 2024 uplynulo rovných 100 let od zřízení hněvotínské měšťanky, jejímž přímým pokračovatelem je dnešní základní škola. V tomto článku nahlédneme na události, které jejímu ustavení předcházely. Již za dob Rakouska Uherska bylo vzdělávání v rodném jazyce palčivým tématem pro německé i české obyvatelstvo. V Hněvotíně se debata nad touto otázkou rozvířila po roce 1872, kdy si místní Němci zbudovali výstavní školní budovu (dnešní mateřská škola). Byl to zřejmě první krok, který podnítil jejich české sousedy k diskusi o zřízení vlastní školy.

V červnu 1892 byla místními rolníky založena česká rolnická záložna, která v příběhu české školy hraje podstatnou roli. Dalším významným účastníkem byla Národní jednota razící myšlenku české soukromé školy, jejímž předním členem byl i olomoucký právník JUDr. Antonín Geisler. Významným mezníkem se stal rok 1897, kdy byl v naší obci ustanoven český školský spolek navazující na tradici čtenářského spolku Václav. Jeho předsedou se stal výše zmíněný Geisler. Tehdy už bylo jasné, že cesta k prosazení české školy je nevyhnutelná, ač byla proti srsti zdejšímu německému zastupitelstvu. Rolnická záložna poskytla spolku pozemek u usedlosti č.p. 38 a následně bylo zažádáno o stavební povolení pro školní budovu. Obstrukce ze strany zastupitelstva a dalších orgánů prodloužily zahájení stavby o dva roky. 26. listopadu 1899 mohly práce započít a do června dalšího roku byla budova hotová. Nastala ale další komplikace. Odborný znalec usoudil, že je objekt příliš vlhký a nelze tedy zažádat o obývací povolení. Vlivní členové Národní jednoty vyslali dr. Jana Žáčka (poslance, ministra za R-U), aby požadoval u zemského výboru přešetření. Za tím účelem byla ustanovena obecní komise, která však opět otevření české školy nepodpořila. Spor mezi rolnickou záložnou v čele s Josefem Najdekrem a obecním zastupitelstvem tehdy vygradoval do absurdní roviny, kdy se jedna strana oháněla paragrafy a druhá její názory kompletně ignorovala.

30. září 1902 se hněvotínští Češi konečně dočkali a mohlo proběhnout slavnostní otevření školy. Slavnostní mši měl konat farář Emanuel Snášel, zastupitelstvo mu to ale zakázalo. Snášel se tak vydal pro radu do Olomouce, kde byl ujištěn, že mu v jeho službách nesmí nikdo bránit. Zřejmě proto, aby si nepoškodil pověst a vztahy s místními, předal odpovědnost kaplanovi a sám se před začátkem mše z kostela vytratil. Ze strany německého obyvatelstva došlo na několik odbojových kroků, které měly za cíl vyjádřit nesouhlas s českou školou. Zvoník uzamkl zvonici a s klíčem utekl, byl zamčen i kůr, aby se znemožnilo hraní na varhany, němečtí sousedé pobíhali po návsi a pokřikovali. Přítomnost četníků naštěstí zamezila větším konfliktům. I přes všechny porodní bolesti byla škola otevřena, jejím vedoucím učitelem byl ustanoven Rudolf Žižka, kterému se do vyučování zapsalo 25 žáků. Objevil se ještě pokus ze strany vedení obce vystěhovat Žižku z učitelského bytu. Tomu ale rázně zabránil poslanec Říšské rady Josef Vychodil z Topolan, tehdejší předseda školského spolku.

Situace hněvotínské školy byla ve své době ostře sledovaná českým i německým tiskem. V březnu 1903 se otázka jejího fungování dostala na plénum Moravského zemského sněmu v Brně a následně až do Vídně. V listopadu 1904 potvrdil tamní Nejvyšší správní soud, že má škola právo na fungování. Spor tím byl definitivně rozhřešen. Škole se dařilo, což dokládá vzrůstající stav žáků. Ve školním roce 1906/1907 to bylo už 47 dětí, nutno ale podotknout, že většina z nich docházela z okolních obcí. Od září 1912 byla se dočkala uvedení do provozu mateřská škola.

Vznik Československa u nás v obci pochopitelně nahrával českým občanům. Od roku 1919 zde nově fungovala dvojtřídní škola, jejímž řídícím učitelem byl Hynek Štaigr. Roku 1923 na ni nastupuje významná osobnost meziválečného Hněvotína, řídící učitel a kronikář Augustin Marek, který ji spravoval až do roku 1938. Zde se dostáváme do časového období, kterým tento článek začínal. Pod vedením ředitele Antonína Novotného byla zřízena česká měšťanská škola. Do jejího 1. ročníku se přihlásilo 77 žáků, z toho však pouze 6 místních. Dvě učebny a kabinet se nacházely v budově německé školy č.p. 101, ředitelna sídlila v domě Antonína Hrudníka č.p. 45 a jak dokládá kronika, začátky nebyly jednoduché: „Po příchodu ředitele do Hněvotína byly zde toliko holé 4 stěny jedné učebny. (…) Do 6 měsíců byla opatřena potřebným nábytkem tak i pomůckami.“ (Školní kronika 1924–1961, nestr.)

Bylo jasné, že takový stav fungování měšťanky je dlouhodobě neudržitelný. V srpnu 1925 bylo uděleno povolení ke stavbě nové školní budovy. Příběh, který nakonec vedl k jejímu slavnostnímu otevření si necháme na její sté výročí, které nás čeká za 5 let v roce 2029…

  Prosím čekejte...