Zatímco místním dětem školou povinným poslední školní zvonění
28. června 2024 zakončilo vyučování a zahájilo prázdniny, naší
tělocvičně odzvonilo poslední „funkční období“ v její téměř
stoleté historii. Začátkem července se do její likvidace pustili dělníci
se stroji, neboť na jejím místě vzniknou nové moderní učebny a prostory
školní družiny. V sousedství školy pak vyroste tělocvična zcela nová,
odpovídající nárokům sportování ve 21. století.
Významnou roli ve společenském životě místního obyvatelstva plnila
tělocvična od slavnostního otevření školní budovy 1. září 1929, kdy
se v ní konal zahajovací koncert. Po dobu první republiky pak fungovala
primárně jako prostor pro tělovýchovu zdejších žáků, ale také jako
místo připomínek významných výročí. Výsadní postavení měly oslavy
28. října, které vedení školy pořádalo jak pro žáky tak i pro
veřejnost. Učitelé s dětmi každý rok secvičili odlišné kulturní
pásmo. Ve školním roce 1930/1931 děti na prknech tělocvičny recitovaly ku
příkladu básně „Pravá vlast“ či „Bratrství“, pěvecký sbor
vystoupil s „Modlitbou za vlast“ nebo „Buď zdráv nám, prezidente
náš“. Právě oslavy narozenin prezidenta Masaryka byly další akcí
spojenou s akademií, která se před rokem 1938 v tělocvičně konala.
S tělocvičnou byly ale i jisté komplikace, což dokládá zápis ze
školní kroniky za rok 1933: „Největší závadou celé budovy jsou
kamna o malé výhřevnosti, takže v rohových učebnách, mateřské škole,
tělocvičně, kreslírně a dívčí pracovně nelze vůbec docíliti
normální teploty, ba tělocvičny, kreslírny a pracovny nelze vůbec v době
silných mrazů používati.“ (Školní kronika 1924–1962, nestr.)
Problém vyřešilo zakoupení druhých kamen o výhřevnosti 800 m3
v následujícím roce.
Po druhé světové válce, kdy školní budova a s ní i tělocvična
sloužila místním Němcům, byla výuka zahájena 2. září 1945 a to opět
v tělocvičně, kde se konala slavnost spojená s tělocvičným vystoupením
žáků. Školní rok zde byl zahajován až do přesunu do prostor nového
kulturního domu na podzim 1954. S jeho otevřením získala tělocvična
„konkurenta“ v podobě velkého sálu a nové menší tělocvičny (dnes
prostory restaurace) a většina veřejných akcí se tak přesunula sem –
včetně oslav VŘSR, vánočních besídek s Dědou Mrázem či oslav MDŽ.
Menší vytížení tělocvičny ale umožnilo v 50. letech pořádání řady
kroužků a dobrovolné tělesné výchovy nad rámec výuky. V době
ředitelování pana Rudolfa Albrechta se tělocvična stala zázemím pro
místní ochotníky ze souboru J. K. Tyl.
Postupem let byla tělocvična vybavována novým náčiním. Ve školním
roce 1958/1959 ONV přidělil škole dorostenecká bradla a kozu. Na všechna
okna byly v témže období instalovány ochranné drátěné sítě. Během
školního roku 1972/1973 byly do prostor zavěšeny koše na basketbal.
Pravidelně probíhala revize tělovýchovných pomůcek, kterou měl na starost
národní podnik Beskydsport z Frýdku-Místku.
Samostatnou kapitolou v historii tělocvičny jsou politicky motivované
soutěže v období normalizace. Jednou takovou byla soutěž o znalostech
ruštiny a SSSR „O zemi, kde zítra již znamená včera“, která se zde
konala 19. prosince 1974. Dobový článek nám přibližuje její průběh:
„Na tvářích všech účastníků se zračilo napětí, vzrušení,
u soutěžících i jistá nervozita. Soutěž byla zahájena písní
Kazačok. (…) Zvítězilo družstvo žáků 9. tř. ve složení H.
Kargerová, A. Marek, V. Ošlejšková, které bude reprezentovat školu
v okrskovém kole.“ (Školní kronika 1973–1991, nestr.) Oblíbené
byly také recitační soutěže, na nichž výkonům soutěžících
přihlíželo početné publikum složené ze všech žáků školy.
Pomyslné renesance se tělocvična dočkala v 90. letech za
ředitelování paní Aleny Večeřové. Do jejích prostor se navrátily
vánoční besídky, konaly se pěvecké a taneční soutěže. Z důvodu
havarijního stavu sálu v kulturním domě se zde konala i zahájení a
ukončení školního roku. Kulturně tělocvična nestrádala ani po roce 2005,
kdy se zástupkyní stala paní Vlasta Nováková, která s žáky rovněž
připravovala řadu vystoupení. Tělocvična byla tím místem, kde se jí
připravované výstupy žáků nacvičovaly a předváděly dětskému
obecenstvu.
Ač Hněvotínu tělocvična sloužila téměř celé století, dle
fotografií je znát, že se za tu dobu příliš nezměnila. Tímto článkem
se s ní naposledy symbolicky loučíme a už se těšíme na novou, moderní
tělocvičnu, která bude přínosem nejen žákům a učitelům, ale i všem
občanům Hněvotína.
